Logo zříceniny
Zříceniny hradů, server ve výstavbě ...
Základní informace
Pozice místa na mapě
  • Zřícenina hradu
  • Česká republika
  • Jihočeský kraj
  •  Tábor  (TA)
  • volně přístupno
49.49977000
14.62927000

Poslední návštěvníci
Podle záznamu v návštěvní knize. ...

Oblíbená místa

Zřícenina hradu Borotín

Usínání na Borotíně
© Petr Turyna 06/2006
Zříceniny hradu založeného v 2. polovině 14. století. V 17. století vypálen. Zachovány věže, zbytky starého paláce a zřícenina nového paláce s bránou. Hrad je nešetrně zakonzervován.
Jak se Vám líbí?
Reklama
Hrad se nalézá 2 km po silnici od zastávky vlaku Sudoměřice u Tábora. Tento zafixovaný objekt je pro svoji zvláštní polohu a malebnost místa po dlouhá léta vyhledávaným místem trempů a výletníků. V rybníku pod hradem se moc koupat nedá. Hrad je soukromým majetekem. Na hradě je možné přespávat za symbolický poplatek 10 Kč na osobu a noc.
Pramáti Borotínů se prohřešila těžce proti cti rodu a za to ji stihla krutá kletba: měla blouditi po smrti hradem a jeho okolím tak dlouho, pokud nevymře její poslední potomek. S tváří Borotínů vymizel úsměv, neboť stálým hostem na jejich hradě byla od té doby smrt. Zvláště Zdeněk Borotínský byl svědkem její žně. Viděl umírati tři bratry a svou ženu pochoval v mladém ještě věku. Zůstaly mu po ní dvě děti: Jaromír a Berta. Leč i ony byly odsouzeny k záhubě, i je měla stihnouti v mladých letech strašlivá kletba rodu. Když byla Jaromírovi tři léta, vyběhl si z hradu do zahrady, která přiléhala k rybníku. Chůva ho šla hledati, našla vrátka do zahrady otevřená. Prohledala v zahradě každý kout, a když se marně po hochovi pídila, šla oznámiti neblahou zprávu panu Borotínovi. Rytíř pospíšil do zahrady, pohlédl na hladinu rybníka, zbledl a zavzdychal. Napadla ho v tu chvíli myšlenka, že dítě utonulo, že je pramáti zavedla do vody, aby je zahubila a došla tak vykoupení. Od té doby se chvěl v obavách, co je souzeno jeho dceři Bertě, jež byla tolik podobná nešťastné, prokleté pramáti. Berta dospěla v sličnou pannu a její srdce zneklidnělo a bylo plno touhy. Jednoho dne, když si vyšla z hradu do nedalekého lesíka v údolí, vyskočili proti ní z houštiny dva lupiči. Zbledla leknutím, volala o pomoc. Jeden z lupičů tasil dýku a napřáhl ji k ráně. Dříve, nežli bodl, přiskočil k němu mladý rytíř s mečem v ruce, přemohl lupiče a zahnal jej. Ujal se pak polekané dívky a doprovodil ji k hradu. Od té doby se shledali ještě několikrát, leč Jaromír – tak se mladý rytíř nazýval – neodvážil se předstoupiti před bohatého pana Borotína a požádati o ruku jeho dcery, neboť byl chud. Až jednou…Byl už pozdní večer, když se na Borotín utekl mladý rytíř s přeraženým mečem, všecek udýchán a krví zbrocen. Vypravoval, že byl přepaden v okolí hradu lupiči, že jeho dva sluhové byli zabiti a on sám jen útěkem se zachránil před jistou smrtí. Berta v něm poznala Jaromíra, i oznámila otci, že jest to její zachránce a vyvolený ženich. Pan Borotínský nečinil námitek proti její volbě. Berta se zasnoubila s Jaromírem a darovala mu na památku této šťastné chvíle krásnou šerpu. Pramáti Borotínů, aby překazila chystaný sňatek, zjevila se ženichovi a pokynula mu, aby se vzdálil z hradu. Jaromír, rozrušen zjevením, domníval se, že to byla sama Berta, že změnila svoje rozhodnutí a že jej chladně odmítá. Sotvaže se obyvatelé hradu uklidnili, zburcoval je královský hejtman. Oznámil panu Borotínovi, že jeho oddíl, který byl pověřen vypleniti v kraji lupičství, srazil se opodál hradu s lupičskou tlupou. Potřeli ji, leč její vůdce se spasil útěkem – pravděpodobně do borotínského hradu. Jaromír, zaslechnuv ta slova, jen stěží se opanoval. Líčení Jaromírovo, jak byl přepaden lupič, vzbudilo v hejtmanovi podezření. Poslal pro vojáka, který se před časem octl v zajetí loupežníků, chtěl ho jeho pomocí usvědčiti. Rytíř Borotínský odešel s hejtmanem pronásledovati rozprášenou lupičskou bandu a jejího vůdce. Jaromír odebral se do pokojíku, který mu byl přiřčen k pobytu. Běh událostí se změnil v divoký, zmatený vír. Berta v rozechvění naslouchala střelbě, která se venku rozpoutala. Vtom se vracel zvenčí Jaromír, krváceje z rány. Vypravoval Bertě, že se pustil po lípě, která stojí pod oknem komnaty, do nádvoří, aby chránil v boji jejího otce. Sotvaže dopověděl, přišel voják se zprávou, že postřelil do ramene vůdce loupežníků. Ukázal šerpu, již mu strhl s ramene. Byla to šerpa, kterou darovala Berta Jaromírovi o zásnubách. Tak konečně i Berta prohlédla a poznala, že je Jaromír obávaný vůdce loupežníků. Jaromír se přiznal Bertě ke všemu. Hrozbou, že se nechá polapiti a před jejíma očima oběsiti, přinutil ji k slibu, že s ním uprchne do jeho domova na řece Rýně. Ohlížel se po nějaké zbrani, aby si mohl proklestiti cestu z hradu ven. Jeho pohled padl na dýku, která visela od pradávných dob na stěně komnaty. Byla to ona osudná dýka, kterou byla kdysi probodena pramáti Borotínů. V tu chvíli se pramáti opět zjevila Jaromírovi a pohlédla na něho varovným zrakem. Nejasné vzpomínky mu připomněly, že již kdysi tuto dýku viděl. Než, Jaromír jich nedbal, uchopil dýku a smluviv se s Bertou, kde ho bude večer očekávati, vyběhl z hradu a zmizel ve tmě. Po chvíli ozval se venku žalostný výkřik.Vzápětí přišel sluha se smutnou zprávou, že byl rytíř Borotínský raněn lupičem, že byl proboden dýkou, která visívala v hradě na stěně komnaty. Berta přispěchala k umírajícímu otci a tu v hrůze uslyšela, že jeho vrahem byl - Jaromír. Dříve ještě, nežli vypustil rytíř duši, vyslechl zpověď zajatého lupiče Boleslava. Boleslav mu odhalil strašlivé tajemství, že vrahem jest jeho vlastní, před lety zmizelý syn. Boleslav vylákal tehdy hošíka do zahrady, zmocnil se ho a odvlekl do svého úkrytu v lesích. Vychovával ho jako vlastního synka, a když dospěl, vyučil ho loupežnickému řemeslu. Osud chtěl, aby se dopustil otcovraždy. Když zvěděla Berta takto plnou pravdu, propadla zoufalství. Nechtěla déle žíti, nemohla přenésti přes srdce hroznou sudbu osudu, i vypila smrtonosný jed. Po čase setkal se zoufalý Jaromír se svým pěstounem Boleslavem, jehož pokládal za vlastního otce. Boleslav, uprchnuv z vězení, stíhán byl výčitkami svědomí. Proto se přiznal k svému zločinu a oznámil Jaromírovi, že je otcovrahem a že má na svědomí smrt své sestry Berty. Jaromír, zachvácen šílenstvím, vnikl do hrobky Borotínů, aby ještě naposledy pohleděl do tváří mrtvé sestry. Zjevila se mu tam opět pramáti. V patách za ním šli královští vojáci, kteří číhali v okolí Borotína na uprchlého hejtmana loupežníků. Vstoupili do hrobky, zastihli Jaromíra již mrtvého. Teprve nyní smrtí posledního Borotína byla kletba s pramáti sňata, takže se mohla uložiti do rakve k věčnému klidu.
Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
http://www.hrady.cz/data_g/106/8124

Galerie

Usínání na Borotíně
Usínání na Borotíně
© Petr Turyna 06/2006

© Petr Turyna 06/2006

© Petr Turyna 06/2006

© Petr Turyna 06/2006

© Petr Turyna 06/2006
Otisky roubené komory
Otisky roubené komory
© Petr Turyna 06/2006

© Petr Turyna 06/2006
Sklepení pod palácem
Sklepení pod palácem
© Petr Turyna 06/2006

© Václav Tomášek, 04/2009

© Václav Tomášek, 04/2009
hrad
hrad
© Rodochrozit, 07/2005
hrad z dálky
hrad z dálky
© Rodochrozit, 07/2005

Půdorys místa

8124

Komentáře

Návštěvní kniha

Mapa

Reklama <
Místa v okolí
Nic blizko se nenaslo, tak zvětšíme rádius...
Borotín na serveru Hrady.cz


Na serveru jsou shromážděny záznamy zřícenin různých míst v hranicích České republiky. Informace jsou aktualizovány náhodně, přímo návštěvníky míst.
Obsah serveru zriceniny.eu je čerpán ze serveru www.hrady.cz.

Na všechny uvedené informace se vytahuje autorský zákon. Bez svolení vlastníka autorských práv není další šíření informací povoleno.
© 2011 - 2018
Atthero s.r.o
IČ: 02120224

My status
Get Skype and call me for free.

Credits webfly.cz