Logo zříceniny
Zříceniny hradů, server ve výstavbě ...
Základní informace
Pozice místa na mapě
  • Zřícenina hradu
  • Česká republika
  • Ústecký kraj
  •  Litoměřice  (LT)
  • volně přístupno
50.57924200
14.38425000

Poslední návštěvníci
Podle záznamu v návštěvní knize. ...

Oblíbená místa

Zřícenina hradu Helfenburk (Hrádek) u Úštěka

Ve věži, schodiště z dolních pater
©2003 Jiří Čížek
Hrad z poloviny 14.století. Od roku 1375 se stává panstvím arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Na přelomu 16. a 17. stol. hrad opuštěn a za třicet. války pustošen, později romant. rekonstruován. Vzácně zachovalá vnější hradba.
Jak se Vám líbí?
Reklama
Helfenburk neboli Hrádek, postavený asi 2,5 km východně od Úštěku, patří do skupiny tzv. "skalních hradů", charakteristických pro pískovcové oblasti severovýchodních Čech. Skládá se ze dvou časově i stavebně odlišných celků: vnitřního jádra a vnějšího opevnění. Vnitřní část byla založena na vrcholu pískovcového hřebene, který se rozšiřuje směrem k východu a na západě, na konci ostrohu, se rozpadá v menší a nižší bloky, rozdělené příčnými puklinami. Vyrůstá ze svažitého zalesněného podnoží, jehož jižní stráň je pozvolnější, zatímco severní klesá příkře do údolí potoka. Na východě přecházel hřeben, který se stále rozšiřuje, v náhorní rovinu. Odtud také, od obce Rašovic, šla k hradu jediná příjezdová cesta, k níž se hrad obracel širším čelem jako ke straně útoku, chráněný hlubokým příkopem. Vnější opevnění, postavené o několik let později, obklopilo starší jádro hradební zdí s velkou čtverhrannou věží v čele a zabezpečilo vstupní stranu novým, mnohem širším, oboustranně vyzděným příkopem. Pískovcový hřeben, na němž byl hrad založen, se rozpadal na tři skalní bloky, oddělené příčnými průrvami: východní, prostřední a západní. Na prvním východním není stop po zdivu. Býval tu asi nezastavěný prostor nádvoří, z něhož byla na východě oddělena asi 3 m šroká plošina, vyhrazená opevnění, nejpravděpodobněji vysoké štítové hradbě, za níž se skrývaly ostatní budovy. Z nádvoří, obklopeného bezpochyby jen palisádou, se chodilo patrně po dřevěném mostě při jižní zdi do nevelké obytné budovy, asi 12 m dlouhé a na vstupní širší straně kolem 7 m široké. Stála na vrcholu skalních bloků, které se směrem k opyši zužovaly a byly uprostřed přerušeny asi 5 m širokou puklinou, dělící palác ve tři části. Z nich stojí jen zbytky obvodových zdí v širší části; zužující se konec hřebene je dnes holý. V obvodních zdech paláce je vidět ještě několik úzkých štěrbinových okének s ostěním dovnitř rozevřeným, překrytých původně překlady z hustě kladených trámků. Pro dobu vzniku je nejpříznačnější širší okénko v čelní zdi s typickým "karlštejnským" profilem. Severní svah pískovcového hřebene byl přitesán do svislé stěny tak, že po odstranění přebytečného materiálu vznikl na jeho základně přihrádek, na východě 10 m, a na západě, kde se hřeben zplošťoval a zužoval, jen asi 4 m široký. Část nejširšího východního bloku však odstraněna nebyla a přitesána do čtverhranného pylonu byla ponechána jako substrukce pro hradní věž, postavenou pak na vrcholu. Pylon byl stejně vysoký jako protilehlý východní blok, a dělila jej od něho jen 3 m široká ulička, překlenutá původně asi dřevěným mostem. Na východě i západě se k pylonu připojovalo stejně široké hospodářské křídlo. Východní část křídla zaujímala přibližně čtvercová místnost strážnice spojená dveřmi se vstupní branou. Z obojího stojí už jen zbytek obvodní zdi strážnice a otvory po stropnicích ve svislé stěně pylonu; z nich je vidět, že strážnice byla stejně vysoká jako pylon a rovnými stropy rozdělena v přízemí a dvě patra. Asi 3 m širokou uličku, která zbyla mezi ní a severní stěnou východního bloku, vyplňovala stejně vysoká vstupní věž, která však už úplně zmizela. Zachovaly se jen zbytky, které byly vytesány přímo ve skále, v severní stěně bloku. Z nich je vidět, že brána měla vjezd s vpadlinou pro padací most, za ním asi 3 m hluboký průjezd a do uličky že se otvírala 190 cm širokým pasem. Z průjezdu vedl do strážnice dvojitý portál, vytesaný zčásti do stěny skalního pylonu. Měl profil s hranou nahoře široce a v patkách jen úzce zkosenou, typický pro druhou polovinu 14. stol. Na západ od věžního pylonu stojí z hospodářského křídla už jen přízemek podélné budovy s nádrží, vytesanou ve skále pylonu, která se patrně plnila vodou úzkou puklinou z uličky příhrádku a sloužila jako napajedlo konírny. Na západě měla vchod a vedle něj výklenek pro světlo, protože nemá oken. Další místnosti křídla jsou zbořeny, ale podle stop ve skalní stěně hřebene pokračovalo až k příčné chodbě, vylámané v nižší podnoži hřebene na západní straně, která se tu tak rozšířila, že spolu s poslední místností křídla zcela uzavřela úzkou uličku příhrádku. Západní konec uličky zaujala studna, přístupná ze zbořeného hospodářského křídla dveřmi s ostěním, zčásti vytesaným ve skále, které se také jediné zachovalo. Ze zbylé části křídla, přiléhající k rozšířené podnoži západního bloku, zůstaly už jen ve skále vydlabané otvory pro husté ve dvou vrstvách kladené stropnice. Spodní je dnes na úrovni terénu, z čehož je zřejmé, že zmizelý konec křídla byl podsklepen. Aby kontinuita mezi strážnicí a ostatními místnostmi křídla nebyla přerušena, byl skalní pylon při bráně v 1. patře provrtán tunelem. V severní zdi paláce, postaveného na vrcholu pískovcového hřebene, je ve výši 1. patra hrotitý portálek ve vpadlině pro padací most. Býval to jediný vstup do paláce před postavením zevního opevnění. Příchod tu byl zařízen podobně jako ve velké věži na hradě Rabí. Od vstupní brány hradu vedla cesta úzkou uličkou až k studni; tam se vešlo do 1. patra hospodářského traktu a teprve odtud se příchozí dostal po padacím můstku k portálku. Ten vedl do prostřední síně paláce, založené v příčné skalní rozsedlině, kde bylo schodiště do pater. Byla tedy prostřední část paláce jakýmsi nástupním prostorem, odkud se – podobně jako ze středního nádvoří na hradě Helfenburku u Bavorova – vcházelo do obytných prostorů paláce. Vedle vstupního portálku byl širší otvor, překlenutý při renovaci hradu segmentovým záklenkem; byl přímo nad studnou a čerpala se jím patrně do paláce voda. Přízemí síně, od patra zcela oddělené, bylo otevřeno jednak do uličky ke studni, jednak do skalní chodby, spojující pukliny v pískovcovém hřebeni s přístupy do horních částí hradu. Z historických pramenů se mnoho o vzniku hradu nedovíme. Ví se jen, že byl královským manstvím a že před rokem 1375 patřil Hanuši z Helfenburka, bezpochyby z rodu pánů z Klinštejna ze žitavské větve Ronovců. V r.1375 hrad už stál, protože t. r. prodává Hanuš "castrum Helfenburg" arcibiskupovi Janu Očkovi z Vlašimi, který podle pramenů koupil hrádek proto, aby předešel nebezpečí, jež by mohlo odtud ohrozit nedalekou Roudnici. Po smrti Očkové v r. 1380 a po urovnání sporů s bývalým majitelem, který nedostal řádně zaplaceno, připadl hrad jako příslušenství arcibiskupské Roudnice synovci a nástupci Očkovu, říšskému kancléři krále Václava IV., arcibiskupu Janovi z Jenštejna. O tom je známo, že po uspokojení nároků syna Hanušova Hynka prostavěl na hradě na 500 kop grošů. Jeho dílem je zevní opevnění, které ještě dnes téměř nepoškozené obklopuje hrad. Vnitřní jádro bylo obehnáno ze tří stran hradební zdí s ochozem, uzavřeným dosud takřka nedotčeným cimbuřím. Úzký parkán, hradbou vymezený, se rozšiřoval jen na jihu ve větší prostranství, na němž vznikly další hospodářské budovy. Nejpozoruhodnější bylo nové opevnění hradu na vstupní, šíjové straně. Zde byl skalní hřeben ve vzdálenosti asi 18 m od původního příkopu prokopán druhým, ještě hlubším a širším příkopem. Tím byla na tomto nejvíc ohroženém místě postavena nepříteli v cestu mocná bariéra 12 m široké a na nejvyšším místě asi 15 m vysoké hradby z rostlé skály, po níž stoupala z obou stran hradební zeď k vysoké čtverhranné věži, postavené na vrcholu. Pod ní po pravé straně byl v čelní zdi hrotitý vjezd s boční, půlkruhem překlenutou brankou pro pěší, oba ve vpadlinách pro padací mosty. Podle zřetelných stop se oba otvory (vjezd i branka) uzavíraly padacími mosty jinde málo známé kolébkové konstrukce. Most byl zařízen jako houpačka o dvou volných koncích, otáčejících se kolem osy, uložené buď do žlábků v kamenných konzolách anebo zapuštěných ve výši prahu do zdířek v kamenném zdivu vstupního otvoru. Přední část mostu, která byla o něco širší, byla zavěšena na lanech, vedených přes kladky v nadpraží a zvedala se jako obvykle pomocí rumpálů, na něž se lana navíjela. Vnitřní část mostu se při tom automaticky sklopila a uzavřela otevřený prostor pod prahem brány. Nad branou v nadpraží jsou jakoby zavěšeny dva trojúhelné kamenné znaky: jeden s příčným břevnem patřil pražské kapitule a arcibiskupství, druhý s dvěma supími hlavami pánům z Vlašimi a z Jenštejna, z nichž pocházeli oba zmínění arcibiskupové. O něco dál vpravo ve svahu, při severovýchodním nároží, zajištěném opěrným pilířem, byla druhá hrotitá brána, zasazená ve vpadlině pro padací most, po němž se v příkopě zachovaly ještě zbytky zděné podpory, o níž se po spuštění opřel. Horní vjezd s brankou pro pěší vedl přímo do vnitřní, staré části hradu; dolním se vjíždělo do parkánu a oklikou kolem vnitřního jádra až na jižní prostranství. Podobně jako na vstupní straně byla i na opyši okružní hradba přerušena věží, jenže ne už zděnou, ale ve formě pískovcového bloku, rozděleného úzkou puklinou ve dvě části a spojeného nepochybně s protilehlým koncem vnitřního hradu dřevěným můstkem. Zde byla na vrcholu hřebene plošina, ohrazená parapetem z rostlé skály; odtud bylo možno sestoupit po žebříku do malého dvorka v přihrádku, spojeného s jižním parkánem příčnou chodbou, vydlabanou ve skále. Vznikl tu jakýsi komunikační uzel, umožňující spojení severní a jižní části hradební zdi a vybavený na severu prevetem, zavěšeným kamennými konzolami na hradební zeď a na jihu výpadní brankou. Tudy byl nejkratší přístup k vnějšímu opevnění, které chránilo ve formě valu a palisády pozvolnější jižní svah hradu a končilo na opyši u rozpadajících se skalních bloků hřebene. Jeho pukliny bylo možno dřevěným pažením kdykoli uzavřít. Zvláštní pozorností si zasluhuje okružní hradba parkánu. Kromě skalního bloku na opyši a čelní věže není v ní ani jediná flankovací bašta; tíha opevnění spočívá stále ještě na okružní zdi, i když dobře zajištěné. Má dosud po celé délce zachované původní cimbuří s poprsní zdí 270 cm vysokou a 95 cm silnou. Stínky jsou 190 cm široké a mají uprostřed úzkou střílnu, mezery mezi nimi měří 70 cm a mají poprsník 100 cm vysoký. Zuby mají splávek na vnitřní straně, obrácený k 1 m širokému ochozu, který býval v případě potřeby zajištěn proti nepohodě stříškou. V podstatě jde o stejný typ cimbuří, jaký známe z karlovského opevnění Nového Města pražského. Věž, která v čele hradu chránila obě brány, mívala nad plochostropým přízemím tři patra krytá trámovými stropy. Do přízemí se patrně chodilo tak jako dnes z jižní části parkánu po hradebním ochoze hrotitým portálkem, v době renovace vyměněným. V podlaze, vytesané ve skále, je uprostřed otvor, krytý poklopem, který vede do úzké chodby v příčné puklině skalního bloku pod věží. Točité schodiště, jímž se dnes stoupá do 1. patra, je nové. Původně bylo přízemí od patra úplně odděleno podobně jako ve střední síni paláce. 1. patro mělo samostatný vchod na západní straně, spojený s čelním blokem vnitřního hradu dřevěným mostem. Při renovaci hradu byl hrotitý portál původního vchodu přeměněn v okno se sedátky v ostění a točité schodiště bylo prodlouženo do přízemí. Původně vedlo jen do 2. patra, kde končilo v hlavní obytné místnosti věže. Byla osvětlena třemi úzkými okénky se sedátky ve výklencích. Čtvrté větší okno ve východní zdi, obrácené k příkopu, je nové. V jižní části zdi byl prevet a z výklenku protilehlého okna vedlo schodiště (podobně jako na Kosti) do podstřešního patra krytého patrně sedlovou střechou. Bylo o něco prostrannější než předchozí, protože obvodní zdi byly vyloženy na okružní římse podobně jako u Mikulášské věže na Karlštejně, na Bradlci nebo na Libštejně. Dnešní úprava podstřešního patra s cimbuřím, plochou střechou a podvojnými okny je podle letopočtu nad vstupem do schodiště z r. 1888. Tenkrát bylo také po prodloužení točitého schodiště z 2. patra původní schodiště ve výklenku okna zazděno. Stavbu zevního opevnění Ize poměrně spolehlivě datovat. Životopisec Jana z Jenštejna, převor augustiniánského kláštera v Roudnici Petr Clarificator píše o čelní věži v r.1395 jako o nové. Tím je stanoveno datum post quem. Na datum ante quem je možno usuzovat z toho, že na stavbě hradu není nejmenších stylistických dokladů o tom, že by tu pracoval některý z architektů, zaměstnávaných tehdy na stavbách královských v Praze anebo na hradech králových milců po venkově. Helfenburk, či jak se od 15. stol. říkalo, Hrádek, je dílem domácího mistra, navazujícího na starší tradice, jak je vidět z běžné profilace portálů i oken a z vyloženého posledního patra věže. Také typ hradu je běžný. Od běžných schémat se odlišuje trojdílností dispozice jedině hradní palác, ale ten je prozatím nepřístupný a jeho základní skladbu není možno dostatečně ověřit. Naproti tomu – jak ještě uvidíme – druhý hrad arcibiskupův Jenštejn u Prahy, byl takřka celý znovu postaven některým z mistrů z okruhu královského dvora a patři mezi nejvýznamnější díla této huti. To znamená, že Jenštejn byl postaven v době, kdy byly arcibiskupovy styky s dvorem ještě přátelské a velmi těsné. A to bylo dotud, dokud zastával úřad říšského kancléře, který mu zaručoval jedno z nejpřednějších míst v korunní radě. Potvrzuje to také zpráva italského vyslance Francesca Gonzagy v Praze, Bonifáce Lupiho, který byl v r.1385 v Čechách a který píše výslovně, že arcibiskup se málo zdržuje v Praze a že dlí nejvíce na svém hradě nedaleko Prahy, to znamená na Jenštejně. V r.1384 se arcibiskup s králem rozešel, pozbyl říšského kancléřství a začal se stranit královského dvora. Tím Ize také vysvětlit zprávu Lupiho. V r.1390 však mu jeden z nejvlivnějších milců králových Zikmund Huler hrad Jenštejn z neznámých důvodů odňal a pak už zbyla arcibiskupovi jen Roudnice a Helfenburk, kde se mohl podle libosti oddávat pokání a askezi, jíž propadl po nákaze morem v r.1380. V r.1395 se Jenštejn musel vzdát i úřadu arcibiskupského a vyhradil si na dožití Helfenburk s roční rentou 2000 zlatých a se všemi ospy žita, pšenice a ovsa, které k hradu patřily. Od té doby bydlel na hradě téměř trvale. V té době však věž už stála. Svědčí o tom příhoda, o níž píše Petr Clarificator doslovně toto: "A když se vzdal svého úřadu, přihodilo se na hradě Helfenburku, že pro příchod Mistra Jindřicha, profesora posvátné teologie z řádu Kazatelů, muže opravdu zbožného, nedokonal obvyklé modlitby a radostně ho spěchal uvítat; utrpěl však nebezpečný pád s mostu (vedoucího) z nové věže, kterou vystavěl, a když tu visel mezi nebem a zemí, s pomocí boží se vyšvihl nazpět a tím, že se lokty přidržoval dřev, uchránil se zmíněného pádu, jímž by si střemhlav zlomil vaz." O věži tu tedy máme bezpečnou zprávu, že ji postavil arcibiskup, a to krátce před r. 1395, protože jí autor legendy, důvěrný přítel a osobní zpovědník Jenštejnův, označuje jako novou věž a s ní opevnění byly tedy postaveny mezi lety 1390 až 1395. Pozdější datum je nepravděpodobné, protože po abdikaci z hodnosti arcibiskupské by už Jenštejn nad vstupní bránu hradu sotva umístil vedle svého rodového znaku také znak pražské kapituly a arcibiskupství, zlaté příčné břevno. Dlouho se však arcibiskup z poustevnického života na hradě netěšil. V r. 1400 zemřel a hrad připadl zpět arcibiskupství. Ještě v r. 1431 tu umírá jako na výměnku poslední držitel z řad arcibiskupů, Konrád z Vechty. Po jeho smrti přešel hrad spolu s Roudnicí do soukromého majetku. Naposled se připomíná v r. 1591; pak – zbaven příslušenství rychle chátrá a upadá v zapomenutí. Po třicetileté válce mizí z paměti okolního obyvatelstva tak dokonale, že se zapomíná i jeho původní jméno Helfenburk a v okolí nově osazení Němci jej nazývají Affenburkem. K tak podivnému jménu se vymýšlí nový výklad. takže Balbín, který se o hradě zmiňuje ve svých Miscellaneích, píše, že je Affenburkem nazýván proto, "že tu opice své pelechy měly a lidé na ně ozbrojeni vyšli". Už ani vlastenec Balbín nezachytil starý název. Ještě na počátku minulého století vedlo na horní plošinu východního bloku schodiště a okolní výletníci si tu zařídili kuželník. Pak Hrádek pustl, až se ho ujal v letech 1887–1889 německý Excursions-Club, jehož dílem je hlavně zpřístupnění věže, protažení točitého schodiště z přízemí až na střechu a nové cimbuří. Po druhé světové válce zarostl hrad úplně listnatým lesem a upadal pomalu v zapomenutí. Teprve na podzim v r. 1966 se ho ujali trampové a zavázali se provést tu brigádnicky pod vedením okresního konzervátora a ředitele muzea v litoměřicích Fr. Fišera všechny nezbytné konzervační práce a vyrvat hrad hrozící zkáze.
Hrad Helfenburk se nalézá nedaleko Úštěka, odkud je možné jít po žluté a poté po červené turistické značce až na hrad.
http://www.hrady.cz/data_g/356/8211

Galerie

Ve věži, schodiště z dolních pater
Ve věži, schodiště z dolních pater
©2003 Jiří Čížek

©2003 Jiří Čížek

©2003 Jiří Čížek

©2003 Jiří Čížek

©2003 Jiří Čížek
Hradní areál z věže
Hradní areál z věže
©2003 Jiří Čížek
Z nádvoří hradu
Z nádvoří hradu
© Dušan Lipár, 07/2008

© Prudký Martin, 04/2009
Kaple
Kaple
© Prudký Martin, 06/2009

© Prudký Martin, 03/2006
Brána do vnitřního jádra hradu
Brána do vnitřního jádra hradu
© Prudký Martin, 02/2006
Helfenburk z Hrádeckého dolu (od západu)
Helfenburk z Hrádeckého dolu (od západu)
© Ivan Grisa 03/2010

Půdorys místa

8211

Komentáře

Návštěvní kniha

Mapa

Reklama <
Místa v okolí
Nic blizko se nenaslo, tak zvětšíme rádius...
Helfenburk (Hrádek) u Úštěka na serveru Hrady.cz


Na serveru jsou shromážděny záznamy zřícenin různých míst v hranicích České republiky. Informace jsou aktualizovány náhodně, přímo návštěvníky míst.
Obsah serveru zriceniny.eu je čerpán ze serveru www.hrady.cz.

Na všechny uvedené informace se vytahuje autorský zákon. Bez svolení vlastníka autorských práv není další šíření informací povoleno.
© 2011 - 2018
Atthero s.r.o
IČ: 02120224

My status
Get Skype and call me for free.

Credits webfly.cz