Logo zříceniny
Zříceniny hradů, server ve výstavbě ...
Základní informace
Pozice místa na mapě
  • Zřícenina hradu
  • Česká republika
  • Moravskoslezský kraj
  •  Ostrava-město  (OV)
  • přístupno v návštěvních hodinách
49.83020000
18.29940000

Poslední návštěvníci
Podle záznamu v návštěvní knize. ...

Oblíbená místa

Zřícenina hradu Slezskoostravský hrad

torzo dochovaného jádra před opravou
© Jan P. Štěpánek 2001
Hrad ze 13.století, v 16. stol. přestavěn na renesanční zámek, zůstalo však původní opevnění, doplněné o dělovou baštu. Po vyhoření pustl a během bombardování byl rozsáhle poničen. Dnes je zrekonstruována věž a předzámčí.
Jak se Vám líbí?
Reklama
Hrad ve Slezské Ostravě si dodnes ve většině zachoval své původní půdorysné členění. Na hraně nad řekou Lučinou se vypíná torzo původního středověkého hradu, tzv. jádra, které na východě a severu obklopují torzovitě dochované budovy zámku, předzámčí. Uprostřed jižní strany areálu, na mírně vyvýšené hraně svahu nad řekou, se nachází torzo palácových budov bývalého hradního jádra. Dnes tato část, nesmyslně nazývaná Hradní pevnost, působí velmi jednotvárně a monoliticky, avšak právě zde se nacházel původní členitý středověký hrad a pozdější zámek. Prvotní středověký hrad měl tvar lichoběžníku s délkou severní strany asi 25 m, západní 20 m, jižní nad řekou 31 m a vstupní východní kolem 18 m. Hrad, původně na výraznějším návrší, byl na východě a severu obehnán až 2,5 m silnou a několik metrů vysokou kamennou hradbou (doložená výška 4 m byla patrně ještě vyšší). Díky chráněnější poloze od západu, kde se stékala Ostravice s Lučinou, a od jihu, nemusela být hradba na těchto stranách tak silná. Do jihovýchodního nároží hradu podél jižní strany nad řekou byl k obvodové hradbě přiložen dvouprostorový třípatrový palácový objekt a do protějšího severovýchodního nároží nejméně třípodlažní věžovitý objekt (v půdoryse hradu i zámku se dochoval dodnes). Mezi tyto dva věžovité objekty byla vložena vstupní brána (snad pouze jednoduchý průjezd v hradbě). Zbylý vnitřní obvod nádvoří byl obestavěn snad dřevěnými provozními objekty přízemního charakteru. Celý areál hradu byl, snad až na stranu nad řekou, obehnán mohutným příkopem. Jako je tomu i v jiných případech, je možno před příkopem předpokládat i vyhozený val. O existenci či podobě předhradí neexistují žádné zprávy, ale je pravděpodobné jej předpokládat právě v místech dnešního prvního nádvoří. Z této fáze se do dnešní doby (lépe řečeno do doby po devastující přestavbě v 80. letech 20. století, která původní hrad zcela setřela) viditelně dochovalo půdorysné rozložení obvodu hradu, přízemní část severní obvodové hradby, celé přízemí a severní zeď severovýchodního věžovitého objektu až do výše druhého patra se dvěma zachovalými pozdějšími okenními otvory (západní část této zdi je zvenčí viditelně přistavěná novodobě s nesmyslným použitím kamenných ostění z interiérů původních paláců), ve vnitřní hmotě jádra lze v přízemí vysledovat i část hradby s původním portálem mezi věžovitými objekty a torzovité úseky zdiva v prostoru jihovýchodního nároží někdejšího hradu. Vysoký střep zdiva dosahující až do výše 2. patra na jihu nad řekou je snad také možno přiřadit k nejstarší fázi hradu, snad hmotě jihovýchodního věžovitého paláce. V minulosti tímto vnitřním prostorem vedlo schodiště do pater a dnes tímto prostorem vede schodiště na vyhlídkový ochoz. Malé okénko patrné od řeky je původní. U většího okna je jeho původnost nejistá. Dle vyobrazení na dobových pohlednicích, zde původně okno patrně bylo, avšak po sesutí velké části palácového křídla na jihu bylo zřejmě zazděno. Původní výška budov byla dle starých vyobrazení hradu ještě o 2 - 3 m vyšší. V pozdějším středověku byl areál hradu dotvořen do podoby trojkřídlé palácové dispozice dostavěním palácových a provozních budov ke zbytku jižní a k západní straně. Otevřená zůstala s největší pravděpodobností pouze severní strana. Proluka mezi oběma staršími věžovitými objekty na východě byla stále zřejmá a snad v této době byla vně obvodu hradu do prostoru parkánu přistavěna branská budova. V literatuře často zmiňovaná kaple a rytířský sál, byly povětšinou umísťovány jen schématicky a velmi chaoticky. Kaple na sever hradu a sál někde na severozápad, jindy také kaple na severozápad či sever a sál na severovýchod. Druhá možnost sálu je naprosto nesmyslná, protože vnitřní členění severovýchodní části hradu, respektive východní je známo a sálu nenapovídá, a dále fakt, že kolem roku 1844 se sál zbortil. V té době se zbortilo a bylo následně až do přízemí zbořeno celé západní a západní část jižního křídla. Z tohoto všeho vyplývá, že hlavní sál existoval v patře západního křídla a jako další reprezentativní místnost na něj na severu navazovala kaple. Celý obvod hradu byl patrně lemován parkánovou zdí, z níž se dochoval krátký úsek na jihu pod střepem palácové zdi. V jihozápadním a snad i na severozápadním nároží byly do parkánové zdi začleněny polookrouhlé bašty. Podoba předhradí ani jeho opevnění není známa. Z této přestavby se do současnosti zachovala nádvorní zeď západního a jižního křídla v úrovni suterénních prostorů a krátký úsek parkánové zdi na jihu. V roce 1548 vrcholí přestavba hradu Sedlickými z Choltic na renesanční zámek, čímž se ze studeného gotického hradu stal poměrně pohodlný reprezentativní zámek. Vojenská a obranná složka hradu však nebyla potlačena, naopak bylo opevnění ponecháno a zlepšeno. Půdorysně se přestavba na zámek jádra hradu moc nedotkla. Pouze přístavby po obou stranách branské budovy na východě doplnily jádro hradu čímž na východě vznikl na půdoryse mohutný celistvý obdélný celek. Je však pravděpodobné, že stále mohla existovat proluka mezi staršími věžovitými budovami. Přestavba Sedlických se soustřeďovala především na zvelebení interiéru jádra hradu čemuž odpovídá i rozbor Gardavského fotodokumentace provedená v 70. letech 20. stol, a na předzámčí, kde podél hradeb na jižní straně nad řekou a kolmo na něj na východ byla vystavěna budova na půdoryse písmene L, na západě napojená na jihovýchodní část jádra hradu. Vzniklo tak zcela nové patrové křídlo sloužící především správním a provozně-hospodářským účelům. V severovýchodním nároží hradeb byla postavena čtyřpatrová branská věž se vstupním patrovým přístavkem a prostorou při levé i pravé straně věže. Dle historického vyobrazení byla věž zakončena kamennou nástavbou a zakončena štíhlou stanovou střechou. Do areálu se vstupovalo stejně jako dnes hlavním portálem mírně asymetricky umístěným, vedle něhož byl situován i samostatný vstup pro pěší. Na západní straně bylo opevnění zvýrazněno dvojicí mohutných (větší severozápadní) dělových bašt. Existence budov při zbytku východní a celé severní či západní strany areálu předzámčí nejsou prokázány, patrně zde existovaly pouze provozní budovy lehčího charakteru, doplněné až v pozdějších dobách kamennými patrovými a přízemními budovami. Obranný charakter zámku byl zvýrazněn mohutným příkopem, který se vinul kolem celého areálu hradu a zámku, patrně až na jižní stranu nad řekou. Existoval-li ještě příkop a parkán kolem části vnitřního hradu obrácené do nového nádvoří nevíme. Z renesanční přestavby hradu se nám do dnešní doby zachovalo především půdorysné rozčleněné předzámčí a částečně i hradu. Do areálu se vstupuje stejně jako v minulosti od severovýchodu nejzachovalejší stavbou celého hradu, vstupní čtyřpatrovou branskou věží s čelním vstupním patrovým přístavkem s mírně asymetricky umístěnou branou (původně byl vpravo ještě samostatný vstup pro pěší). Věž je ukončena mansardovou střechou, jíž dostala až v dobách pozdního baroka a empíru. Na nádvorní straně se nad portálem průjezdu nacházela pavlač, dnes nahrazena lodžií. Napravo od brány se nacházela severní fronta budov předzámčí přistavěných na gotickou obvodovou hradbu se střílnami. Na západě tuto severní frontu ukončovala mohutná dělostřelecká bašta, velmi cenná stavba hradu zbouraná v roce 1982. V tomtéž roce byly zbourány i budovy předzámčí na severu a z celé této části hradu zůstala jen velká část ohradní hradby se střílnami. Budovy předzámčí byly původně patrové, kryté sedlovou střechou, v jihovýchodním nároží se nacházel schodišťový přístavek. Tato východní část hradu byla sice také zbourána, ale z cihel vystavěna „znovu“, avšak bez přímého napojení na jádro hradu, čímž vznikla dnes nad řekou proluka. V této znovu vybudované části hradu se měly nacházet pokoje budovaného hotelu, čemuž odpovídalo i vnitřní členění. Dostavěno však nebylo patro, takže dnes kryje tuto část sedlová střecha již nad přízemím. Z původního předzámčí se zachovaly jen místy použité úseky vnější obvodové kamenné hradby. Její vnější část byla jako na mnoha jiných místech hradu doplněna nově požitým původním kamenným zdivem hradu. Na této východní fasádě lze dodnes nalézt několik původních okének s kamenným ostěním. Část těchto budov předzámčí od strany řeky vypadá na 1. pohled velmi autenticky, avšak z původních budov je použito zdivo jen velmi torzovitě, většinou ve spodní části, a většina vrchních konstrukcí je dílem novodobým, i když za požití původního kamení. Původní jsou taktéž dvě malá kamenná okénka s ostěním v dolní polovině stavby. Zcela nové jsou čtyři opěráky výše celé budovy, které znehodnocují stavbu svým zcela odlišným stavebním materiálem (šedomodrý lomový kámen). Jejich novodobý stavitel je sice postavil vzorně symetricky k budově, avšak plány mu překazily právě původní malá okénka. Vyřešil to po svém, a tak se jedno z okének ocitlo částečně za opěrákem. Západní část areálu hradu se nedochovala. Byla rozebírána již za první republiky. V současné době je na této straně nejpatrnější torzo jihozápadní dělostřelecké bašty, dostavěné do původního tvaru na jižní části druhotně požitým kamením a krátký úsek hradby vedoucí od bašty k severu nadstavený opět druhotně použitým zdivem. Na přestavbu Sedlických upomínaly dva kamenné znaky: jeden s nápisem J.S.Z.G 1548 na vstupní branské věži (upomínajícího na Jana Sedlického z Choltic) a druhý v podobě kamenné desky s nápisem a datem 1560 nad vstupem do jádra hradu (upomínající na jeho syna Jiřího Sedlického z Choltic). Oba znaky byly při demolici hradu přeneseny do ostravského muzea, ale dnes již opět dominují expozici uvnitř hradu. Zajímavostí v osudu hradu byla skutečnost, že v době tureckých výpadů do střední Evropy bylo vojenskými činiteli uvažováno o přeměně hradu ve Slezské Ostravě ve vojenskou pevnost posláním podobnou blízkým jablunkovským šancím. Bohužel k tomu však nedošlo. Od té doby 30. letou válkou zpustošený zámek již nikdy nenabyl svého původního lesku šlechtického sídla ze 16. století. Za nových majitelů Wilczků (od r. 1714) zámek byl jen provizorně udržován. Jedinou jejich stavební akcí na zámku byla barokizace a pozdější empírové úpravy vstupní věže. V roce 1804 je zámek uváděn téměř pustý. Obydleny a užívány jsou pouze budovy předzámčí a v menší míře i chátrající jádro hradu. Snad právě za Wilczků byla příčkou zastavěna proluka mezi středověkými konstrukcemi paláců. Do západního prostoru areálu zámku byl vestavěn panský pivovar. I stabilní katastr z roku 1843 uvádí, že starý zámek se podobá spíše zřícenině. Zmiňuje ale také i existenci příkopu kolem zámku, který nedlouho poté musel zaniknout. Již v průběhu 19. století se začaly výrazněji projevovat důsledky těžby černého uhlí, které bylo v blízkosti zámku na konci 18. století objeveno. Na stěnách zámku se začaly nenápadně objevovat první výraznější trhliny, které signalizovaly pohyb terénu pod zámkem.Ve svých pamětech vzpomíná majitel panství a dolů Jan Nepomuk Maria Josef hrabě Wilczek (1837 – 1922) na návštěvu hradu v roce 1843: „…velký sál s gotickými pilíři, žebrovím a oblouky, ale ten byl tak chatrný, že se do něj nesmělo vstoupit. V následujícím roce se také propadl a prostor , který zaujímal, byl použit k rozšíření zámeckého pivovaru….“ Tato zmínka je pro vykreslení podoby velmi důležitá. Je z ní patrno, že právě v roce 1844 se radikálně proměnilo celkové panorama vnitřního hradu, když se zřítilo západní křídlo s kaplí a s ním i část jižního křídla. Poté patrně nabyl hrad podoby jak je znám z vyobrazení na všech dochovaných historických obrazů a fotografií (počínaje kresbou hradu od západu od J. Alta z roku 1855). Dochovaná část jižního křídla (obsahující patrně nejstarší palác) byla v místech, kde se odtrhla zborcená část jižního křídla, zakonzervována, patrně musela být upravena i poničená střecha. Z celého komplexu vnitřního hradu se tak zachovala vlastně pouze jeho východní polovina, tvořená tehdy už jednotvárným blokem východních budov (obsahoval jak severovýchodní věžovitou stavbu, tak vstupní bránu i pozdější přístavby) krytý valbovou střechou a část křídla na jihu, kryté k prvně jmenovanému bloku kolmou střechou. Zborcené západní a jižní křídlo byly v úrovni přízemí zakonzervovány a sloužily jen jako kůlny. Hrad v roce 1872 vyhořel, což vyvolalo menší opravy. Jedinou výraznější upomínkou na působení Wilczků je kromě samotného započatí úpadku hradu podoba vstupní branské věže. V nezměněné podobě se hrad zachoval až do období 1. republiky, kdy se na něm začaly výrazně projevovat následky poddolování a nezájmu o údržbu. Hrad do té doby poklesl o 8 – 11 m. Do té doby ještě obydlené jádro hradu bylo pro nebezpečí destrukce vyklizeno. Obvodové zdivo se začalo rychle trhat a ve stěnách a klenbách projevovat výrazné trhliny, způsobené nestejnorodým sedáním poddolovaného terénu. Nejvíce ohroženou byla již ve 20. letech 20. stol. část vnitřního hradu nad řekou, původní středověký palác v dochované jihozápadní části, nejvýraznější část hradu (ironií je, že právě tato stěna se dodnes jako jedna z mála dochovala). Podobně defektní se jevila i nádvorní část této jihozápadní části, ve které se brzo objevila 20 cm široká šikmá trhlina v celé výšce budovy. Zápis z roku 1929 popisuje vyboření zdiva ve styku přístavby k původní středověké zástavbě, kde nebylo vzájemného provázání, o ploše asi 10 - 15 m2 a hrozí rozšířením. V této části hradu jsou prý zborceny stropy a zdeformovány okenní a dveřní otvory, stejně jako klenby následkem nestejného sedání zdiva. Autor patrně popisuje vnitřní jihovýchodní nároží v místech, kde byla dozděna původní proluka. Celkový stav této části zámku byl velmi špatný a nebylo prý jediné zdi, která by nebyla poškozena trhlinami, ač síla zdi zde dosahovala takřka 2 m. Hlavní vchod z nádvoří, stejně jako i velká část krovu a chodby v přízemí jsou podepřeny vzpěrami. Dle zprávy je přilehlá část zámku (východní a severovýchodní část) v poměrně zachovalém stavu, i když i zde se začínají trhliny projevovat. I přes burcující zprávy o chatrnosti pohledově nejcennější části hradu a jeho skutečném burcujícím stavu, hrad stojí v nepozměněné podobě stále. Celé období 1. republiky se táhnou spory mezi památkáři,zástupci rozličných organizací a obce s majiteli zámku Wilzcky a následně zástupci Severní Dráhy Ferdinandovi, kterým hrad připadl. Vše krachovalo na naprostém nezájmu majitelů o osud stavby. Další prohlídka odborného statika koncem roku 1929 přinesla další zprávy o zhoršujícím se stavu hlavní budovy. Vnější zdi jsou vybouleny a potrhány, na dvorních stranách částečně zříceny. Jihozápadní nároží budovy je drženo již jen opěrným pilířem (dochovaným dodnes). Statik doporučil aby se patra nejpoškozenější jihozápadní části zámku snesla, a tím by se odlehčilo ještě existujícímu zdivu. Později, až by pohyby terénu ustaly, bylo by zdivo opět dostavěno. Hlavní podmínkou však bylo půdorysné zachování objektu. V roce 1930 památkový úřad zamítl veškeré žádosti o záchranu zámku s odůvodněním, že záchrana zámku by měla smysl a úspěch pouze tehdy, kdyby terén, na němž zámek stojí, byl stabilizován. Pokud trvají a budou trvat posuny půdy, jejichž rozsah a působnost nelze předem předvídat, je nemožné rozkladu zámku čelit. Tím vlastně nad zámkem vynesl definitivní ortel. Svou byrokratickou nerozhodností již na počátku 20. let zapříčinil, že se majitelé zámku o stavbu dále nestarali, nezakázal pokračování v těžbě pod zámkem, a stal se tak společně s majiteli zámku spoluviníkem jeho zániku. Ze Slezskoostravského hradu se postupně stávala nevýrazná zřícenina. V roce 1933 nechal bez stavebního povolení majitel zámku rozebrat krov nad nejpoškozenější jihozápadní částí. Touto činností pouze obnažil stropní konstrukce nosných zdí a jen urychlil zánik této cenné části. Dne 2. 12. 1933 dokonce při rozebírání krovu zahynul jeden dělník. Rozklad zámku byl nezastavitelný. Obnažené zdivo se rok od roku začalo sesouvat, zámek i s předzámčím byl vyklízen. Zámek se začíná stávat útočištěm bezdomovců a pochybných existencí, kteří zde přespávají a jen napomáhají devastaci. Chátrání zámku pokračovalo i za 2. světové války. Zámek utrpěl těžké škody 17. 11. 1944 při leteckém bombardování. Dopadem a explosí bomb těsně vedle zámku byly silně narušeny jeho zbývající části. Po válce hrad převzal stát a celý majetek Wilczků i s hradem přešel do vlastnictví Dolu Trojice. V roce 1954 byl učiněn pokus o úplnou demolici zbývajících částí hradu kromě vstupní brány, avšak urychlený zásah památkových orgánů demolici překazil. Přesto byly nepovoleně na mnoha místech hradu zbylé zdivo a konstrukce (např. železné traversy) demolovány a rozebírány za účelem levného získání stavebního materiálu. Za pomocí výbušniny byla dokonce zbořena velká část hradební zdi nad řekou Lučinou. Dalším zásahem do podoby hradu byla v roce 1965 částečná demolice jediné dochované pozdně gotické bašty. V 60. letech byla zřícenina zařazena do státního seznamu chráněných stavebních historických památek. Dokonce se začalo nahlas uvažovat o zakonzervování hradu a zachování pro budoucí generace. Byla vypsána soutěž na architektonické využití zříceniny a její využití. Soutěž vyhrál návrh Ing. arch. Iva Klimeše, který počítal s ekonomicky příznivým zakonzervováním a rekonstrukcí stávající zříceniny. Rada města jeho návrh přijala a 17. 11. 1967 schválila jeho realizaci. Počáteční euforie však brzy vyprchala. Proč vkládat nesmyslně peníze do „baráků“ našich nepřátel? Vždyť tak skvělý pozemek se dá využít přeci pro blaho našich socialisticky pracujících. A nepůjde-li to, pak raději hrad zbourat! A kde se vzal, tu se vzal, na scénu v roce 1979 přichází tajemstvím zahalená postava rádoby stavitele soudruha Rudolfa Šajdka. Kdo je tento pán, odkud přišel a proč vlastně? Na tuto otázku dnes již stěží někdo dokáže rozumně odpovědět. Jistota však je, že přišel. A začal bohužel radikálně uplatňovat své poblázněné vidiny o rekonstrukci historických staveb, o nové podobě Slezskoostravského hradu v rámci akce Z. Smutné, avšak autentické torza hradních budov z nichž mohla vzniknout zakonzervováním cenná upomínka na kdysi významný hrad, pan samozvaný stavitel Šajdek nechal do základů rozebrat a z materiálu původních hradních zdí si začal budovat svůj nový hrad, jen a jen podle svých představ. To vše za tichého souhlasu vedoucích orgánů. Těsně před touto samozvanou opravou naštěstí stačil dr. ing. arch. Z. Gardavský a Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů opatřit kvalitní fotodokumentaci torza hradu, etapové zaměření objektů hradu a průzkumné práce vstupní věže. Bohužel byl opomenut velmi důležitý archeologický a umělecko-historický průzkum areálu hradu, který by objasnil dnes už nezjistitelné přesné stáří a stavební vývoj jednotlivých částí hradu. V roce 1979 se započalo se stavbou neblaze proslulé vinárny Rotunda, jíž musely ustoupit pozůstatky nárožní okrouhlé bašty na severozápadě a přilehlá čelní hradební zeď se střílnami a část zdí hradního paláce ze severozápadní strany. To vše bez povolení státních úřadů. Celé bývalé hradní jádro se přeměnilo v betonový monolit obalený novými konstrukcemi z kamení původních zdí. Do výšky druhého patra trčí pouze střepy severní zdi severovýchodního nároží a jihozápadní zeď palácové budovy, o kterou se v období 1. republiky tolik bojovalo. Oba střepy jsou stejně jako na mnoha jiných místech nevkusně dozděny novým zdivem. Celá čelní strana východní fronty je snížena do úrovně podlahy patra a stejně jako celá plocha bývalého nádvoří a jižních i západních palácových budov, snížených do úrovně přízemí, je překryta železobetonovým stropem, čímž vznikly na východě i na západě od střepů palácových budov jakési dvě velké betonové terasy. Z tohoto „přebetonovaného“ kvádru, vymezující tvarem přesně půdorys středověkého hradu, trčí do úrovně 2. patra pouze výše zmíněné střepy dvou původních zdí dozděných cihlovými tvárnicemi a betonem. Přístup do bývalého jádra je umístěn přibližně v místech původního vstupu, avšak místo původního schodiště, dnes výškový rozdíl podlahy hradu realizuje nevhodná betonová rampa. Jen příchod roku 1989 překazil panu Šajdkovi dokončit jeho strašné dílo zkázy hradu. Nejsmutnější na tom všem je fakt, že tento stavitel dodnes necítí žádnou vinu a lituje pouze toho, že nemohl svou „práci“ dokončit. Celá léta 90. se situace kolem hradu zdála být velmi neveselá. Hrad byl v roce 1992 okamžitě prodán za 10 miliónů s úmyslem, že soukromý vlastník hrad opět oživí. Soukromí majitelé nešetřili sliby kolik do hradu vloží peněz či úmyslem vybudovat z hradu luxusní hotel a nové kulturní centrum. Z velkých slibů nakonec rychle sešlo a firma East West Leasing nakonec byla ráda, že hrad může použít u bank jako zástavu. Město Ostrava se na osudy hradu mohlo jen zoufale dívat, protože nemělo žádné právo zasahovat do soukromého vlastnictví firmy. Konečně v roce 1998 firma East West Leasing zkrachovala a město Ostrava mělo předkupní právo hrad odkoupit. S malým rozmýšlením se radní rozhodli hrad odkoupit. Tím započala prozatím poslední a snad alespoň trochu šťastná budoucnost hradu. Město Ostrava se rozhodlo hrad využít pro kulturní účely a konečně měl sloužit městu a reprezentovat její kulturu a historii. Torzo znehodnoceného hradu bylo zajištěno, opraveno a rekonstruováno tak, že hrad brzy mohl přivítat první návštěvníky. Cihlové a betonové konstrukce, kterými stavitel Šajdek znehodnotil hradní jádro, byly nahrubo omítnuty, takže rozdíl mezi kamennými zdmi a cihlovými není tak markantní. Stropy zabetonované plochy na východě i na západě byly upraveny jako vyhlídkové terasy a zabezpečeny stylovým dřevěným zábradlím. Železné schodiště procházející patry bylo nahrazeno dřevěným, které vede až do výše 2. pater, kde jsou obě torza věžovitých budov dnes ukončena. Torzem jižní budovy prochází zmíněné schodiště a spojovacím můstkem nad bývalou prolukou brány je možno se dostat na vrchol severovýchodního věžovitého paláce, kde se nachází jeden autentický okenní otvor původního zámku a původní výklenek ve zdi. V nedávné době byla celá hmota obou věžovitých budov, čili východní fronta středověkého hradu, zakončena dřevěnou konstrukcí zastřešenou sedlovou střechou s krytinou z pálených tašek. Kdyby autoři projektu střechy nad řekou krov zalomili do pravého úhlu a částečně jej přetáhli nad šířku zmíněné střechy, vznikl by dojem takřka původních hradních budov, kdy ty byly zakryty dvěma k sobě kolmými střechami do tvaru písmene L. V místnostech bývalých paláců jsou umístěny příležitostné expozice, zbrojnice a zastřešené patra slouží jako vyhlídka. V suterénních místnostech se nachází akvarijní expozice a tzv. strašidelný sklep. Budovy předzámčí již nikdy nebyly dostavěny do výše patra jako vždy bývaly, torzo cihlového patra, které započal stavitel Šajdek realizovat, bylo naopak ubouráno a přízemní budovy předzámčí byly omítnuty a zastřešeny novým krovem krytým pálenými taškami, stejně jako opravená mansardová střecha věže. Znovu zprovozněna byla i hradní studna na ploše nádvoří, dnes fungující jako fontána. Hmota budov předzámčí dokázala získat i přes své nedávné znovupostavení autentický historický charakter. Budovy předzámčí dnes slouží jako expozice o historii hradu, místnosti správce hradu či jako obřadní síň, podkroví slouží jako místo konání výstav a ve všech patrech vstupní věže jsou instalovány expozice o historii hradu. Areál hradu začíná být místem pořádání mnoha kulturních akcí: hudebního festivalu Colours of Ostrava, středověkých a vánočních jarmarků, koncertů a jiných společenských akcí.
Jan P. Štěpánek
Kdysi dávno, ve 13. století, byl nad soutokem dravých řek Lučiny a Ostravice vystavěn hrdě se tyčící pevný strážní hrad dohlížející na hranici mezi Slezskem a Moravou….. zní to jako začátek pohádky. Ano, je to již hodně dávno, kdy naposledy nad soutok obou řek shlížel hrdý a pevný hrad, takřka pohádkový. Přestal být mocenskou oporou, sídlem spravedlivých a moudrých knížepánů těšínských, pánů z Tvorkova či Sedlnických. Před sto lety byl svými posledními šlechtickými pány, v Rakousku nesmyslně oslavovanými Wilczky, vydán napospas dobře vynášející těžbě černého uhlí. Ani změna režimu v demokratický hradu neprospěla, i když v době 1. republiky lze snahy o opravu hradu vysledovat, bohužel marné. Mezi slušnými lidmi platí pravidlo, že „do nemocných či mrtvých se nekope“. Bohužel po válce byla slušnost to poslední na co se hledělo, a tak se do „umírajícího“ hradu začalo kopat. Začal být trnem v oku, nechtěnou upomínkou na feudální minulost Ostravy. Hrad byl dán na pospas samozvanému staviteli Rudolfu Šajdkovi, který na hradě doslova překopal a převrátil každý kámen a začal si stavět takřka úplně nový hrad. Jeho dílo zkázy naštěstí přerušil revoluční rok 1989. Dnes hrad konečně patří městu Ostrava, a tím začala pro hrad zatím poslední etapa jeho dějin, snad s lepší budoucností než ho stihla doposud. Hrad se opět stal významnou historickou stavbou města, místem konání rozličných kulturních a společenských akcí. Ač se nevyrovná svou slávu a výstavností brněnskému Špilberku či pražským Hradčanům ani zdaleka, je to jedinečná památka a stavba, která upomíná na nás samé, naši povahu a dobu, která kolem nás procházela.
Jan P. Štěpánek
http://www.hrady.cz/data_g/1360/9379

Galerie

torzo dochovaného jádra před opravou
torzo dochovaného jádra před opravou
© Jan P. Štěpánek 2001
torzo předzámčí před opravou
torzo předzámčí před opravou
© Jan P. Štěpánek 2001
torzo dochovaného jádra před opravou
torzo dochovaného jádra před opravou
© Jan P. Štěpánek 2001
pohled na hrad od jihozápadu - v popředí prazvláštně zastřešená jediná částečně zachovalá konstrukce původního jádra hradu
pohled na hrad od jihozápadu - v popředí prazvláštně zastřešená jediná částečně zachovalá konstrukce původního jádra hradu
© Jan P. Štěpánek 03/2011
celkový pohled na hrad od jihovýchodu
celkový pohled na hrad od jihovýchodu
© Jan P. Štěpánek 03/2011
torzo dochovaného jádra před opravou
torzo dochovaného jádra před opravou
© Jan P. Štěpánek 06/2005
celkový pohled od řeky před opravou
celkový pohled od řeky před opravou
© Jan P. Štěpánek 2001
detail dochované fronty jádra hradu s původními ostěními
detail dochované fronty jádra hradu s původními ostěními
© Jan P. Štěpánek 06/2005
palácové jádro před opravami
palácové jádro před opravami
© Jan P. Štěpánek 2001
celkový pohled na torzo hradu před opravami
celkový pohled na torzo hradu před opravami
© Jan P. Štěpánek 2001
ukázka tvořivosti komunistických
ukázka tvořivosti komunistických "opravářů" hradu
© Jan P. Štěpánek 06/2005
novodobě zastřešené předzámčí
novodobě zastřešené předzámčí
© Jan P. Štěpánek 06/2005

Půdorys místa

9379

Komentáře

Návštěvní kniha

Mapa

Reklama <
Místa v okolí
Nic blizko se nenaslo, tak zvětšíme rádius...
Slezskoostravský hrad na serveru Hrady.cz


Na serveru jsou shromážděny záznamy zřícenin různých míst v hranicích České republiky. Informace jsou aktualizovány náhodně, přímo návštěvníky míst.
Obsah serveru zriceniny.eu je čerpán ze serveru www.hrady.cz.

Na všechny uvedené informace se vytahuje autorský zákon. Bez svolení vlastníka autorských práv není další šíření informací povoleno.
© 2011 - 2018
Atthero s.r.o
IČ: 02120224

My status
Get Skype and call me for free.

Credits webfly.cz