Hrad Valečov leží na severozápadním okraji bradlových skal, tvořících západní hranici Českého Ráje a jeho zbytky se tyčí nad obcí Boseň. Vznikl nejspíše na místě staršího pravěkého sídliště o čemž svěčí nejen poloha v předhradí, celková dispozice hradu, ale i jeho český název - Valečov, který je v době vzniku hradu spíše výjimkou než pravidlem (v té době panovala móda jmen německých).
Přesnou dobu založení hradu neznáme. První písemná zpráva o jeho majitelích je z let 1316–1318, z doby šarvátek zdejší drobné šlechty s Vokem z Rotštejna – jednou z větví rodu Valdštejnů. Hrad byl v té době pravděpodobně jen dřevěný a z části vytesaný do skály.
První kamennou stavbou byl palácový komplex na čtyřech hradních skalách (pol. 14. stol.). Z toho, co se dodnes zachovalo, lze usuzovat, že uvedený komplex čtyř hradních skal byl zazděním puklin na straně do parkánu spojen v jeden blok a jejich opracovaná temena vytvořila základ paláce. Pukliny mezi skalními bloky sloužily jako pomocné prostory – vinné, pivní a chlební sklepy, kuchyně a komunikace. Temena I., II. a III. skály tvořila základ starého, západního paláce a temeno IV. skály nového paláce.
O původním dřevěném opevnění svědčí stopy silného požáru na skalách v parkánu v místech původní hradby. Jeho stopy jsou památkou na dobytí a vypálení hradu r. 1439, kdy se jej zradou zmocnil Jindřich z Vartenberka. Hrad byl v rozvalinách pravděpodobně až do poloviny 15. století, kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil.
Uvažuje se, že v té době přibylo k hradu (větší) mohutné opevněné podhradí, lemované kamennou hradbou s dělostřeleckými baštami, s hospodářskými provozy – pivovar, kovárna nebo huť a další. Druhé, menší podhradí se nacházelo pod parkánem. Obě podhradí jsou dnes přeměněna v sady. Předhradí, ležící jižně od palácového jádra hradu, sloužilo jako zimoviště vojska. Většina majitelů hradů od husitských hejtmanů Bartoše a Bernata z Valečova po Albrechta z Valdštejna byli buď císařskými důstojníky nebo krajskými hejtmany a ti své vojsko museli tehdy kvartýrovat sami.
Poslední rozsáhlejší úpravy je možné datovat do období po roce 1555, kdy po smrti Jiřího Vančury z Řehnic bylo panství i hrad rozděleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda.
Rozdělením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvě torza s podstatně menší možností využití. Předpokládá se, že byla přepažena všechna nádvoří, parkánek, v obvodové zdi na západní straně uzavírající nádvoří nově proražena brána, aby se majitel západní části hradu dostal na svoji část nádvoří od hlavní brány, která zůstala společná. Branka ve zdi, půlící hradní nádvoří, sloužila obyvatelům východní části hradu (nového paláce), aby mohli chodit pro vodu ke společné studni (dosud nebyla nalezena), ale usuzuje se, že se nachází v místě, kde dnes stojí turistický srub.
Změnami, kterých hrad doznal rozdělením, ztratilo palácové jádro svůj pevnostní charakter a hrad sloužil jako přechodné sídlo panstva a sídlo správy obou částí panství.
Proto se další majitelé snažili získat do držení celý hrad. Podařillo se to až 8. prosince 1592 Markétě a Albrechtu Zdeňku Kaplířovi ze Sulevic. Spojení hradu však trvalo jen do roku 1610, kdy po smrti Jindřicha Kapouna ze Svojkova dochází opět k rozdělení hradu mezi jeho syna Kryštofa a vnuka po druhém synovi Janovi. Takto je rozdělen až do roku 1620, kdy Jindřich Jan prodává svou půli hradu a panství strýci Kryštofovi. Hrad i panství bylo roku 1623 Kapounům ze Svojkova zkonfiskováno a získává ho Albrecht Eusebius z Valdštejna. Ten jej však již roku 1625 prodává hejtmanu knížectví Frýdlantského a mezi Valdštejnovými důstojníky pendluje hrad až do roku 1646, kdy jej kupuje Daniel Freisleben z Buschhofenu.
Hrad je po třicetileté válce ve velmi špatném stavu, obyvatelný je prakticky pouze nový palác, který slouží ještě nějaký čas jako obydlí správce panství a obročního, ale po centralizaci správy panství odcházejí i tito úředníci a hrad je ponechán osudu. Prakticky dvě století slouží jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu.
Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat na základě nařízení c. k. okresního hetmanství v Mnichově Hradišti z 5. října 1892.
Hrad se nachází nedaleko Mnichova Hradiště. Vlakem tedy dojeď až tam a dále se vydej pěšky směrem pod dálnici po turistické značce. Rozhodně stojí za vidění i Drábské světničky, které jsou od hradu Valečov několik málo km naprosto jedinečným prostředím. Po cestě narazíš ještě na zbytky hrádku Klamorna a velice zajímavou vyhlídku.
Na serveru jsou shromážděny záznamy zřícenin různých míst v hranicích České republiky.
Informace jsou aktualizovány náhodně, přímo návštěvníky míst.
Obsah serveru zriceniny.eu je čerpán ze serveru www.hrady.cz.
Na všechny uvedené informace se vytahuje autorský zákon. Bez svolení
vlastníka autorských práv není další šíření informací povoleno.
