Logo zříceniny
Zříceniny hradů, server ve výstavbě ...

Warning: file_get_contents(http://maps.google.com/maps/api/staticmap?center=&markers=icon:http://www.zriceniny.eu/img/icon/map_point_static.gif|label:zřícenina|52.34783582,-1.59275079&size=&zoom=&maptype=terrain&sensor=false) [function.file-get-contents]: failed to open stream: HTTP request failed! HTTP/1.0 400 Bad Request in /home/cizek/www/zriceniny.eu/http/page_detail.php on line 191
ERROR
Základní informace
Pozice místa na mapě
  • Zřícenina hradu
  • Spojené království
  • Anglie
  • přístupno v návštěvních hodinách
52.34783582
-1.59275079

Poslední návštěvníci
Podle záznamu v návštěvní knize. ...

Oblíbená místa

Zřícenina hradu Kenilworth

Vodní věž ze 14 stol. v JV části druhého předhradí. Před touto věží navazoval vodní příkop na menší jezero na JV straně hradu.
© Pavel Semple, 08/2014
Rozsáhlé zříceniny vodního hradu v rovinaté krajině anglického středozemí. Založen Geoffreyem de Clinton ve 20. letech 12. století. Od roku 1174 byl s přestávkami hradem královským. Zbořen r. 1649 na příkaz parlamentu. Od r. 1958 v majetku města Kenilworth jako památkový objekt.
Jak se Vám líbí?
Reklama
Rozsáhlé zříceniny vodního hradu Kenilworth se nacházejí v rovinaté krajině hrabství Warwickshire v anglickém středozemí, asi 30 km jihovýchodně od Birminghamu. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších anglických hradů. Nechal ho založit Geoffrey de Clinton ve 20. letech 12. stol. Geoffrey sloužil na dvoře anglického krále Jindřicha I. Král chtěl držet na uzdě Rogera, hraběte z Warwicku, a tak Geofreye obdaroval pozemky na sever od Rogerova panství. K zajištění panství bylo samozřejmě zapotřebí postavit hrad a v rovinaté krajině to musel být hrad vodní. Předpokládá se, že Geoffrey nejprve navršil mottu (umělý hradní kopec) a na ní pak za štědré finanční podpory krále mohl postavil velký obdélný donjon (obytná a obranná věž). Geoffrey zemřel v roce 1133 a po jeho smrti již k výstavbě donjonu nebyly příznivé podmínky. Jeho syn, Geoffrey II., byl v té době nezletilý a správy panství se ujal jeho strýc Vilém de Clinton. Geoffrey II. se nakonec oženil s Rogerovou dcerou Agnes. Na stavbu velkého donjonu ale nikdy neměl finanční prostředky. Geoffrey II. de Clinton zemřel kolem roku 1174. V té době hrad opevnil král Jindřich II. Anglický v rámci obrany proti svým vzpurným synům. Hrad byl natolik důležitý, že byl králem zabrán do trvalého vlastnictví. Hrad měl tehdy nejen donjon, ale také kamennou obvodovou hradbu jádra. Přístup ke hradu byl po hrázi velkého umělého jezera (rybníka). Je možné, že právě Jindřich II. mohl donjon postavit teprve po roce 1174. Jindřich II. nechal postavit podobné donjony na hradech Dover, Newcastle a snad i Bamburgh. Do roku 1244 byl královský hrad rozšířen do své dnešní velikosti, jádro hradu bylo na všech stranách obehnáno předhradím a hráz jezera byla opevněna hradbou s regulací vody v průtoku. Na hradě prostavěli peníze především Jindřich II. do roku 1189 a pak jeho syn Jan (1199-1216). V roce 1244 dostal hrad Šimon de Montfort, od roku 1253 pak doživotně. Šimon byl nemajetný mladší syn slavného Šimona de Montfort, který od roku 1209 vedl křížovou výpravu proti Katarům na jihu Francie. Jediné, co Šimon po otci zdědil, byl jeho válečný talent a s tím pak dobře uspěl po svém příjezdu do Anglie v roce 1230. V roce 1238 se oženil s Eleanorou, sestrou krále Jindřicha III. Anglického. V roce 1239 se stal hrabětem z Leicesteru, čímž získal svůj dávný rodový majetek. Šimon pokračoval ve vylepšování hradního opevnění. V roce 1258 se postavil do čela opozice proti králi Jindřichu III. To se mu stalo osudným. Dne 4.8.1265 padl v bitvě u Eveshamu, kde bojoval proti královskému vojsku. Šimonovi spolubojovníci se pak po prohrané bitvě stáhli do hradu Kenilworth, kde se připravili k boji. V roce 1266 tak došlo k jednomu z nejslavnějších obléhání hradů ve středověké historii Anglie. Silné královské vojsko stálo proti stejně silnému hradu Kenilworth. Šimonův syn Šimon mladší sice slíbil hrad vydat králi, ale opozice uvnitř hradu tak odmítla učinit. Králi došla trpělivost poté, co se jeho posel vrátil s useknutou hlavou. Obléhání začalo dne 21.6.1266. Hradní posádce velel skvělý velitel sir Jindřich z Hastingsu. Obě strany měly nejnovější zbraně včetně kamenných katapultů. Královské katapulty byly nasměrovány na hrad od severu a od jihu. Na jižní straně ale musely střílet přes širokou vodní plochu jezera. Obránci měli zpočátku převahu ve výzbroji a tak král přikázal vyslat silnější katapulty z Londýna. Váha kamenných střel v té době dosahovala až 140 kg s dostřelem až 320 m. Podle dobových svědectví se střely srážely za letu. V roce 1960 byly některé tyto kamenné střely nalezeny v předhradí. Podkopávání hradeb znemožňovalo vodní opevnění a tak královské vojsko útočilo z lodí. Obránci se nakonec vzdali dne 14.12.1266. Podmínkou kapitulace bylo zaplacení těžké pokuty, majetek rebelům ale zůstal. V obléhacím vojsku byl i Gilbert de Clare. Na toho síla hradu zapůsobila natolik, že hned v roce 1268 zahájil stavbu svého velkolepého vodního hradu Caerphilly ve Walesu. Král daroval Kenilworth svému mladšímu synu Edmundovi, který se stal hrabětem z Lancasteru v roce 1267. Lancasterové pak vlastnili hrad po dobu téměř dvou set let. V té době byl hrad přeměněn na velkolepé rezidenční sídlo. V roce 1279 se na hradě konaly turnaje a oslavy na námět Artušova kulatého stolu podle oblíbené středověké romantické literatury. Oslav se zúčastnilo na sto rytířů s jejich dámami a král Eduard I. Anglický, bratr majitele hradu Edmunda Lancastera. V roce 1298 přešel hrad s panstvím na Edmundova syna Tomáše. Ten měl přes 500 sloužících a pořádal oslavy na královské úrovni. Tomáš se postavil proti králi Eduardovi II. a byl popraven po bitvě u Boroughbridge v roce 1322. Ironií osudu to byl právě Tomášův mladší bratr Jindřich, kdo zajal Eduarda II. při jeho útěku v jižním Walesu roku 1326. Král byl dopraven na Kenilworth, kde byl donucen abdikovat. Jindřich pak získal panství zpět roku 1327. Jindřichův syn Jindřich z Grosmontu převzal panství v roce 1345. V roce 1351 se stal vévodou z Lancasteru. Jindřich zemřel roku 1361 a hrad přešel na jeho dceru Blanche a jejího manžela Jana z Gauntu, čtvrtého syna krále Eduarda III. Jan byl významný šlechtic své doby a velký stavitel na hradě Kenilworth. V roce 1362 se stal vévodou z Lancasteru. Jeho žena Blanche zemřela roku 1368. V roce 1371 se Jan oženil s Constanzou, dcerou nedávno zavražděného krále Pedra I. Kastilského. Od roku 1372 se Jan tituloval jako král Kastilie a Leonu. Hrad Kenilworth musel odrážet status sídla krále. Od roku 1373 probíhaly velkolepé práce na několika jeho hradech současně. Na Kenilworthu byl postaven mimo jiné také velkolepý velký sál, druhý nejlepší v celé Anglii. Janův syn Jindřich Bolingbroke nastoupil roku 1399 na anglický trůn jako Jindřich IV. a hrad s celým panstvím se opět stal královským majetkem. Lancasterští králové s oblibou navštěvovali Kenilworth v průběhu 15. stol. V oblibě jej měl také Jindřich VII. Tudor (1485-1509) a po něm jeho syn Jindřich VIII. Tudor (1509-1547). Stavební práce byly v 15. stol. minimální, protože velkolepá výstavba obytných částí hradu Janem z Gauntu v předchozím století stále uspokojovala královské nároky. Jindřich VII. si nechal v letech 1492-1493 postavit tenisové hřiště. Toto hřiště vzniklo nejspíše u rekreačního paláce Pleasance, který od roku 1417 stál na druhém konci jezera. V roce 1553 získal hrad Jan Dudley, významný šlechtic na tudorském dvoře. Jan byl ale hned ve stejném roce popraven královnou Marií Tudorovnou za pokus o její sesazení z trůnu. V roce 1563 hrad získal Janův syn Robert Dudley, od roku 1564 hrabě z Leicesteru. Robert je dnes znám především svým velice blízkým vztahem s královnou Alžbětou I. Živě se spekuluje o tom, zda byli milenci a dokonce jestli královna neporodila tajně jeho dítě. Královna Alžběta I. se nikdy neprovdala, ale o sňatku s Robertem uvažovala ve svém životě několikrát. Právě v tomto vztahu sehrál svou roli také hrad Kenilworth. Robert nechal v letech 1570-72 pro královnu postavit úplně nový palác, dnes po něm nazvaný Leicesterův. Královna hrad navštívila čtyřikrát, a to v letech 1566, 1568, 1572 a 1575. Při posledních dvou návštěvách byla ubytována v novém paláci. V roce 1575 ji Robert na hradě překvapil novou zahradou. Pro pobavení královny na jezeře proběhla námořní bitva. Robert zemřel roku 1588 a po vleklých soudních sporech o dědictví přešel hrad opět do královského majetku na začátku 17. stol. Hrad byl dobře udržovaný a králové Jakub I. (1603-1625) a Karel I. (1625-1649) jej několikrát navštívili. V roce 1642, brzy po začátku Anglické občanské války (1642-1651), král stáhl hradní posádku. Hrad byl poté obsazen parlamentním vojskem a zůstal nepoškozený do roku 1649, kdy parlament přikázal jeho zboření. Severní zeď donjonu a hradby vnějšího opevnění byly strženy. Vojenský velitel Josef Hawkesworth provedl demolici a zároveň získal panství s hradem výměnou za proplacení výplat místnímu vojsku. Josef se usídlil v Leicesterově branském domě, kam si snesl nábytek a táflování (dřevěné obložení stěn) z hradních paláců. Jeho vojenští družiníci si pak rozparcelovali panství na jednotlivé farmy a výbavu nábytku a dřeva si také přinesli z hradních paláců a střech. Z hradu se tak stala zřícenina a jezero bylo vysušeno. V roce 1660 se Anglie opět stala královstvím a na trůn dosedl syn popraveného krále Karla I. Karel II. Josef Hawkesworth byl z hradu vypovězen a majitelkou se stala králova matka Henrietta Maria. V roce 1665 jej získal Laurence Hyde. V 18. stol. hrad přešel z potomků rodu Hyde na hrabata z Clarendonu. Ti jej vlastnili do roku 1937. Hrad byl pronajímán nájemníkům, kteří žili v Leicesterově branském domě. Tento dům se časem stal pravým domem po zazdění branského průjezdu. V průběhu 19. stol. usilovala hrabata z Clarendonu o záchranu hradních zřícenin. V letech 1926-1936 bylo na hradě utraceno 10 000 liber. Hrabě z Clarendonu nemohl pokračovat ve výdajích na údržbu hradu a tak jej v roce 1937 prodal průmyslníku siru Janu Siddeley. Jan Siddeley obydlel Leicesterův branský dům a hrad svěřil královské památkové péči. V roce 1958 předal rod Siddeley hrad městu Kenilworth, které je i dnes jeho majitelem. Od roku 1984 se o hrad stará památková péče English Heritage.
Pavel Semple, zdroj: (Richard K. Morris, ‘Kenilworth Castle’, English Heritage Guidebooks, Park Communications Ltd. 2012).
Ve 20. letech 12. stol. byl hrad založen nejspíše jako klasické Motte & Bailey (motta s předhradím) na nevysokém pahorku. Motta (uměle navršený hradní vrch) vznikla na místě dnešního donjonu (obytné a obranné věže). Předhradí tehdy mohlo zaujmout prostor pozdějšího jádra hradu. K výstavbě dnešního donjonu došlo buďto před rokem 1133 nebo po roce 1174. Donjon byl vzhledem k mottě veliký a celou ji zabral do své plné základny se skarpy (šikmé zdi u základů věže). Dnešní přízemí donjonu je tak až 3 m nad úrovní nádvoří jádra hradu. Donjon má na každém nároží čtverhrannou věž. I s věžemi je jeho délka kolem 35 m a šířka kolem 30 m. Síla jeho zdí je v přízemí 4,3 m. V prvním patře donjonu byl velký sál. Nejvyšší část donjonu nad prvním patrem je ze začátku 13. stol. z doby krále Jana. V této nejvyšší úrovni jsou štěrbinové střílny s rybím ocasem (rozšíření dolní části otvoru střílny do podoby rybího ocasu). Do donjonu se vstupovalo přístavkem na západní straně. Schodiště v přístavku vedlo ke vstupnímu portálu velkého sálu v prvním patře. Vstup do přízemí mohl být již od začátku také přímo z přístavku. Podobně jako u jiných hradních donjonů v Anglii (např. Rochester a Newcastle) i tady se nachází studna, jejíž šachta prostupuje sílou zdi přízemím do prvního patra. Přístup k ní byl v obou patrech. Jádro hradu bylo již ve 12. stol. obehnáno kamennou hradbou. Hradba navazovala na donjon v jeho jihovýchodním a severozápadním nároží. Donjon tak vytvářel severovýchodní nároží jinak kruhového jádra hradu. Tento celek zabral celý vrchol hradního pahorku. Ve 13. stol. byly podél hradby jádra hradu postaveny kamenné palácové stavby. V jihovýchodní části byla zevnitř k hradbě přistavěna dnes již zaniklá obdélná kaple. Brána do jádra hradu se nacházela na východní straně opevnění mezi kaplí a donjonem. Jádro hradu prodělalo největší změnu za Jana z Gauntu ve 14. stol. Na západní straně byl postaven velký sál, který původní hradbu nerespektoval. Sál se nachází nad původně klenutým přízemím. Jeho okna jsou svými proporcemi doslova katedrálního typu. Na západě byl ze sálu nádherný výhled na jezero pro pobavení panstva. Na jižní straně jádra hradu nechal Jan z Gauntu postavit nový palác s Gauntovou věží a na severní straně vznikla nová kuchyně v prostoru mezi donjonem a velkým sálem. Kuchyně na severu a palác na jihu se zachovaly hůř než velký sál. Jihovýchodní straně jádra hradu dominují vysoké trosky Leicesterova paláce ze 16. stol. s nápadně širokými obdélnými okny. Právě v něm byla ubytována královna Alžběta I. Král Jan nechal na začátku 13. stol. postavit kamennou obvodovou hradbu druhého předhradí. To obklopilo jádro hradu ze všech stran. Hlavní rozšířená část předhradí byla na východě. Do předhradí se dodnes vstupuje pozůstatky Mortimerovy brány na jihovýchodní straně z opevněné hráze jezera. Mortimerova brána má tvar dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Po obou stranách brány stály půlkruhové, do interiéru domu otevřené věže. Zadní část branského domu obsahuje pozůstatky starší čtverhranné branské věže z 12. stol. Její existence dokazuje, že druhé předhradí existovalo již ve 12. stol. před výstavbou kamenné obvodové hradby. Hradba druhého předhradí obsahuje několik flankovacích věží, na jihovýchodě je to polygonální Vodní věž (Water Tower) ze 14. stol. Na severovýchodě stojí válcová Lunn’s Tower ze 13. stol. a na severozápadě čtverhranná Labutí věž (Swan Tower), také ze 13. stol. Snad nejpozoruhodnější stavbou ve druhém předhradí je originální stáj z roku 1553. Ta stojí podél východní hradby. Její spodní část je kamenná, horní část je postavena z hrázděného zdiva a střešní krovy jsou ze 17. stol. Stáj je dlouhá 50 m a dnes se v ní prodává občerstvení. V severní části předhradí vznikla v 16. stol. zahrada. Ta byla nedávno obnovena do své původní podoby. Jezero (rybník) chránilo hrad na jihu a na západě. Pod hrází jezera byl na jihovýchodní straně předhradí další menší rybník. Severní a východní frontu předhradí chránil pouze vodní příkop. To se muselo projevit jako slabina hradu při obléhání roku 1266. V obléhacím vojsku byl i Gilbert de Clare. Na toho síla hradu zapůsobila natolik, že hned v roce 1268 zahájil stavbu svého velkolepého vodního hradu Caerphilly ve Walesu. Gilbert ale odstranil slabinu Kenilworthu tím, že na hradě Caerphilly postavil hned dvě zděné hráze a vodou zaplavil okolí hradu na všech stranách. Hráz jezera na Kenilworthu je dlouhá 150 m a vede po ní cesta do hradu. Ve středověku se na ní pořádaly turnaje. Po celé její západní straně stála hradba a na jižním konci byla zděná brána s předbraním. Fragmentální pozůstatky tohoto opevnění jsou dosud zachovány. Východní strana hráze dostala zeď v 16. stol. Jezero bylo v polovině 17. stol. vysušeno, takže dnes jsou na jeho dně pastviny. Do brány na hrázi se vstupovalo po mostě přes příkop. Před tímto mostem se rozkládalo první předhradí, zvané The Brays. Jeho délka je kolem 220 m a šířka až 75 m. Toto předhradí bylo opevněno zděnou hradbou ze 13. stol. a příkopem. Dnes je v jeho prostoru parkoviště. Příchozí tak musel nejprve vstoupit do prvního předhradí a poté bránou s předbraním na hráz jezera. Tu musel celou překročit pod dozorem stráží z hradeb, než se dostal k bráně druhého předhradí. Celkový dojem z hradních zřícenin umocňuje červený pískovec, ze kterého byl hrad postaven.
Pavel Semple, zdroj: (Richard K. Morris, ‘Kenilworth Castle’, English Heritage Guidebooks, Park Communications Ltd. 2012).
http://www.hrady.cz/data_g//.jpg

Galerie


© Pavel Semple, 08/2014
Vodní věž ze 14 stol. v JV části druhého předhradí. Před touto věží navazoval vodní příkop na menší jezero na JV straně hradu.

© Pavel Semple, 08/2014
JV úsek hradby druhého předhradí s Vodní věží na konci. Z hradby vystupuje na popředí komín krbu drobné místnosti v síle zdi hradby (13-14 stol).

© Pavel Semple, 08/2014
Model hradu v 16 stol. Nalevo je první předhradí a napravo od něj opevněná hráz jezera s přístupovou cestou.

© Pavel Semple, 08/2014
Interiér Leicesterova branského domu s nábytkem a táflováním z hradních paláců.

© Pavel Semple, 08/2014
Donjon při pohledu od SZ, z předhradí. Severní zeď donjonu byla stržena v 17 stol. při boření hradu. Na popředí je zahrada obnovená do původní podoby ze 16 stol.

© Pavel Semple, 08/2014
Interiér Leicesterova branského domu s táflováním z hradních paláců. Krb je z roku 1571 a nese iniciály R. L. (Robert Leicester). Pochází také z hradního paláce.

© Pavel Semple, 08/2014
Jádro hradu při pohledu od SZ z druhého předhradí. Na nároží jádra stojí Silná věž (Strong Tower) a nalevo vzadu je donjon. Hradba s bránou napravo sloužila ke kontrole pohybu mezi dvěma částmi předhradí.

© Pavel Semple, 08/2014
Jádro hradu při pohledu od SZ z druhého předhradí. Na nároží jádra stojí Silná věž (Strong Tower). Hradba s bránou napravo sloužila ke kontrole pohybu mezi dvěma částmi předhradí.

© Pavel Semple, 08/2014
Věž Saintlowe od JZ s velkým sálem na pozadí nalevo.

© Pavel Semple, 08/2014
Velký sál při pohledu od západu. Sál lemuje Silná věž (Strong Tower) nalevo a věž Saintlowe napravo (14 stol).

© Pavel Semple, 08/2014
Východní průčelí Leicesterova paláce (16 stol).

© Pavel Semple, 08/2014
Trosky Gauntovy věže s latrínami uvnitř (nalevo-14 stol.) na jižní straně jádra hradu. Na pozadí je Leicesterův palác (16 stol).

Komentáře

Návštěvní kniha

Mapa

Reklama <
Místa v okolí
Nic blizko se nenaslo, tak zvětšíme rádius...
Kenilworth na serveru Hrady.cz


Na serveru jsou shromážděny záznamy zřícenin různých míst v hranicích České republiky. Informace jsou aktualizovány náhodně, přímo návštěvníky míst.
Obsah serveru zriceniny.eu je čerpán ze serveru www.hrady.cz.

Na všechny uvedené informace se vytahuje autorský zákon. Bez svolení vlastníka autorských práv není další šíření informací povoleno.
© 2011 - 2018
Atthero s.r.o
IČ: 02120224

My status
Get Skype and call me for free.

Credits webfly.cz